Let the Nature Lead You

Cherry blossom in our garden.
Hello dear readers,
I am here today with a few pictures capturing bits and pieces from my life as of recently. Well, to be honest, some of them are two months old, because I just couldn't get myself to prepare this post. I keep promising to myself and to you guys to post more, but I keep failing. I'm really sorry. Hopefully, it'll get better someday. But in all honesty, it's just much more easier to upload pictures on the instagram than spend hours composing posts on the blog. I still love the idea of writing a blog, but the technicalities behind it are sometimes really hard to enjoy. I'll have to keep trying to find a nice balance in it, though. Because I don't want to lose this place where I can talk endlessly about books and other things I like, and also interact with you all. After all, there's only so much you can do on the instagram, whereas blog is the best platform to share my love for photography and other things as there is much more space to really exhibit one's art and thoughts...

Let me know what are you guys spending time with, what books keep you company and what are you looking forward to... I can't wait to hear from you...

I love decorating with fresh flowers in my home library...
A stack of new books I treated myself with recently...
I look forward to seeing this rose bloom every year. It's so beautiful...
My new favourite series!
I was inspired to draw prince Cardan from The Cruel Prince by Holly Black. I still have to finish it, though...
Fresh peonies from our garden.
An arc copy of Colleen Houck's new book Terraformer. It was amazing...
Watching the new adaptation of Emma...
A delicious chocolate cake I made at least three times already...

Comments

  1. Dost mě mrzí, že spousta bloggerů přešla na Instagram. Číst blogy mě prostě baví víc. Dobře ti rozumím, protože já už se poslední dobou taky hodně nutím do psaní a píšu málo. Tvoje fotky jsou vždy nádherné a moc ráda se jimi kochám.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju moc za krásný komentář. Mám to stejně, blogy mě taky baví mnohem víc než instagram; snad se jim zase někdy vrátí jejich popularita a blogů bude přibývat než ubývat. :-) Přeji ti spousti štěstí a radosti při hledání inspirace k psaní... :-)

      Delete
  2. Anonymous7/7/20 17:05

    Milá Veroniko, našla jsem Tvůj blog před pár lety, když jsem hledala recenzi na knihu od Lauren Graham Jednoho dne možná... Od té doby se také těším z Tvých fotografií, jsou nádherné a okouzlující... Často se mi stává, že někoho chválím jen v duchu a neosmělím se to říct nahlas, ba ani napsat, přestože internet to snadno umožňuje, a to pak přijde nějaké pošťouchnutí, které mi dá najevo, že se osmělit mám. V tomhle případě to byla růžovomodrá váza na čtvrté fotografii, která pochází ze sklárny, co byla u nás ve vsi. Děkuji za krásné obrázky a za inspiraci. Lenu

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji mnohokrát za krásný komentář, milá Lenu. Udělal mi ohromnou radost. Moc mě těší, že se na můj blog vracíš už prakticky šest let, pokud jsi tedy moji recenzi na knihu Lauren Graham našla někdy poblíž data, kdy jsem ji publikovala. To je pro mě ta největší pochvala. Jsem moc ráda, že se Ti mé fotografie líbí. Tu vázu jsme před nedávnem dostali od známých, kteří ji chtěli po svých předcích vyhodit. Mně okamžitě nadchla její barevnost a nápaditost. Krásně se hodí do starého i moderního interiéru. A moc mě těší, že Tě takhle inspirovala mi napsat. Děkuju a měj se moc krásně... :-)

      Delete
    2. Anonymous18/7/20 16:07

      Tuším, že jsem tu recenzi hledala na jaře 2015 a měla jsem z té knížky úplně stejný dojem jako Ty, jak z nákupu, tak z přečtení. Líbily se mi Tvoje fotografie, navíc jsem tu našla i recepty na sušenky, které jsem asi půl roku před tím začala péct, no co víc si přát... :-) S tou vázou je to kouzelný příběh, díky známým máš doma vzácný kousek. Pro sběratele má teď tohle těžké hutní sklo velkou cenu. Obdivuji, že se učíš německy. Já měla na školách kolem sebe vždycky plno lidí, kteří němčinu zatracovali, protože prý ošklivě zní. Mně přijde normální, jsem na ni zvyklá odmalička, když se ji učil taťka, mluvil tak i na mě. Sama se hodně ráda učím cizí jazyky z písniček a třeba právě typické německé "šlágry", to je pro mě vynikající studijní materiál. :-) Drahokamovou trilogii od Kestrin Gierové jsem četla taky - protože se mi líbily její předchozí, humorné knížky a taky proto, že jsem chtěla mít ty nádherné obálky doma. Stejně fascinující mi přijde třeba i obálka Domu na prahu noci, Domu v Bretani nebo Pod toskánským sluncem a stále znovu se vracím i k těm příběhům... Přeji krásný den. Lenu

      Delete

Post a Comment