Den nepřečtených knih 2015

Vloni jsem se zapojila do projektu Den nepřečtených knih, který tradičně každý rok pořádá Martinus.sk a který spočívá v tom, přečíst v průběhu posledního srpnového dne co nejvíce stran z knihy, jež vám doposud ležela netknutá na polici. Já jsem četla Janu Eyrovou a nesmírně jsem si celý den užila. Proto jsem se rozhodla zapojit se do projektu i letos a celý proces čtení s vámi sdílet. Vybrala jsem si knihu Kdo chytá v žitě od J D Salingera, kterou mám doma neskutečně dlouhou dobu, a je mi proto trochu trapné, že jsem ji stále ještě nečetla. (Vždyť je to přece klasika!) Věřím, že dnes na ni  tedy konečně nastal ten pravý čas, a opravdu se těším, jaká bude. V průběhu dne budu přímo tento článek neustále aktualizovat a informovat vás, jak si ve čtení vedu. Budete-li si tedy chtít během čtení na chvilku odpočinout, můžete se ke mně vracet prokrastinovat. Přeji co nejvíce přečtených stran a ještě více zážitků z nich...

08:00 - Vstávám, provádím ranní hygienu a vařím si kávu. Pouštím si písničku "Clean" od Taylor Swift a kontroluji svoji e-mailovou schránku. Chystám si knihu a na chvilku s ní zalézám do postele pod deku, listuji na první kapitolu a pouštím se do nového příběhu...

09:00 - Přečetla jsem 25 stránek a musím se jít chystat do práce. Neochotně odkládám knihu a nutím se vylézt z postele. Líčím se, oblékám se a balím si věci do práce. Kniha mezi nimi v žádném případě nechybí. Během dne budu mít spoustu příležitostí se k ní vrátit...

10:30 - Vystupuji z rozhicované šaliny do ještě většího parna ve městě a vydávám se na katastrální úřad vyzvednou list vlastnictví do práce. Na úřadě je sice docela příjemné klima, ale bohužel tam ztvrdnu celých pětatřicet minut. Ještěže mám u sebe Salingera, který mě opravdu dokáže rozesmát...

11:15 - Sedám si s mamkou k rychlému obědu v bistru Soul. Dávám si studenou rukolovou polévku a spaggheti s rajčaty a melanzanem. Povídáme si o Londýně a vychutnáváme si poslední chvilky na sluníčku, než se pustíme každá za svou prací...

"Nezáleží mi na tom, jestli to sbohem řeknu smutně nebo rád, ale když odněkud odcházím, tak si chci uvědomit, že odcházím. Když to člověk neví, je mu pak ještě hůř."

13:00 - Měním si směnu s kolegyní a usedám za své pracovní místo. Zdravím se se všemi, co se postupně vracejí ze svých obědových pauz, a kontroluji při tom došlou poštu. Vařím si kávu, a protože je všude ticho a klid, pouštím se opět do čtení...

16:00 - Mám za sebou polovinu směny. Koukám se z okna a jsem ráda, že mám přímo nad sebou klimatizaci. Dojedla jsem zbytek těstovin ze svého oběda a přemýšlím nad tím, že si uvařím další kávu. Čekají mě ještě tři hodiny v práci, ale dnes mi to ani nepřijde, protože jsem se docela ztratila v Holdenově příběhu. Teda řeknu vám, že toho kluka miluju...

18:45 - Pomaličku se balím, neboť za čtvrt hodinky mám v práci padla. Venku září podvečerní slunce, které miluju. Chtěla bych ho ještě zastihnout u nás na zahradě, ale to se mi asi nepodaří - stmívá se každým dnem rychleji. Přečetla jsem doposud 100 stran, což není moc, ale na to, jak jsem poslední dobou roztržitá, to není zase tak špatné. Zbývajících 90 stránek do konce knihy mám v plánu dočíst během večera v pohodlí domova...

19:30 - Dorazila jsem úplně splavená domů, dala jsem si sprchu, uvařila černý čaj s mlékem a na chvíli se posadila k počítači. A teď se opět vracím ke své knize. Čím dál více mě zajímá, jak to dopadane...

24:00 - Čtu jako divá a stránky pomalu ubývají. Je něco po půlnoci a já dočítám knihu. Jsem z ní naprosto nadšená. Nechápu, jak jsem ji mohla odkládat tak dlouho. Brzy se můžete těšit na moji recenzi na ni...

Tak a to je vše. Den nepřečtených knih je za námi a já si ho užila úplně stejně skvěle jako vloni. Kdo ví, kdy bych se - nebýt tohoto projektu - ke knize Kdo chytá v žitě jinak dostala. Byla to naprosto úžasná příležitost, za kterou Martinus.sk velice děkuji. A vám všem ostatním děkuji za společnost, kterou jste mi při čtení dělali...