Theme on Saturday #28| Otázky pro čtenáře

1. Jaká kniha je na tvé polici nejdelší čas?
Poslední píseň od Nicholase Sparkse. Je to docela příznačné, protože je to jeden z mých nejmilejších spisovatelů, jak asi víte...

2. Co jsi nedávno dočetla, co právě teď čteš, a co se chystáš číst potom?

Nedávno jsem dočetla První dojmy od Charlieho Lovetta. Úžasná kniha, jedna z nejlepších za poslední dobu. Právě teď čtu The Truth About Forever od Sarah Dessen (a jsem při tom zmítána snad všemi emocemi) a Bez tebe to není léto od Jenny Han. Poté se chystám na Svatbu od Nicholase Sparkse, kterou máme v tomto měsíci číst v rámci čtenářského klubu...

3. Kterou knihu, již všichni milují, ty nenávidíš?

Nenávidět je silné slovo, ale knihu Hvězdy nám nepřály od Johna Greena jsem si nikdy nezamilovala tak jako ostatní...

4. Jakou knihu, u níž si pořád říkáš, že si ji jednou přečteš, pravděpodobně nikdy nepřečteš?

Bibli. Mám to v plánu už takovou dobu a zatím jsem se nedostala k přečtení ani jediné stránky. Stále však chovám jistou naději, že se mi to jednou podaří...

5. Kterou knihu si schováváš ke čtení do důchodu?

Láska za časů cholery o Gabriela G. Márqueze. To je kniha, kterou už mám doma velmi dlouho. Zkoušela jsem ji číst jednou v létě rok po maturitě, ale myslím, že na ni tehdy nebyl ten pravý čas. A tak jsem ji odložila. Doposud však nemám pocit, že správný čas na ni přišel. Je dost možné, že bych ji ještě nedokázala pochopit. A tak si ji nechávám, až budu o hodně starší a moudřejší...

6. Poslední strana: přečíst hned nebo počkat na konec příběhu?

Samozřejmě počkat až na konec. Nikdy mě nenapadlo se ještě před dočtením podívat na poslední stranu. A naštěstí ani nikdy nebojuji s nepříjemným nutkáním to udělat. V tomhle jsem docela trpělivá...

7. Poděkování: plýtvání papírem nebo skvělá součást knihy?

To velice záleží... Osobně jsem přesvědčená, že na poděkování se pozná opravdový spisovatel. Napsat jej tak, aby ho každý čtenář skutečně přečetl, je zkrátka umění. Pokud se však jedná jen o suchopárný a nic neříkající výčet jmen, pak by se to možná i dalo nazvat plýtváním papíru...

8. Se kterou knižní hrdinkou by sis ráda vyměnila místo?
S Annou z knihy Polibek pro Annu od Stephanie Perkins, protože studovat v Paříži mi připadá jako dokonalý sen. A potkat tam Etienna St. Claira, připadala bych si jako v pohádce...

9. Máš knihu, která je úzce spjata s určitou částí tvého života?

Mám dojem, že každá kniha, která na mě nějak zapůsobila, s mým životem úzce souvisí, je s ním jednoduše spjatá jako kterákoliv moje vlastní vzpomínka na prožité okamžiky. Takhle blízko mi je například kniha Jen jeden den od Gayle Forman, Jana Eyrová od Charlotte Brontë, Dcera sněhu od Eowyn Ivey, nebo také Romeo, Julie a tma od Jana Otčenáška, ale to už se opakuji. Všechny mé oblíbené knihy jistě moc dobře znáte...

10. Jmenuj knihu, kterou jsi získala zajímavou cestou.

Každá cesta k získání knihy je svým způsobem zajímavá. Někdy si při hledání knih do své sbírky připadám jako nějaký vyšetřovatel. Procházím všechny internetové databáze, čmuchám po knihkupectvích a antikvariátech, ptám se známých a nahlížím do knihoven navštívených lidí. Chce to trpělivost, důkladnost při pátrání a především víru. Zatím jsem ale vždycky všechny knihy, o které jsem stála, dříve nebo později našla, ať už se zpočátku jevily jakkoli nesehnatelné. Poslední takovou byl například Pianista od Vladislava Spielmana, po kterém jsem marně pátrala už dlouhá léta. Nakonec jsem ho získala v angličtině a nemůžu se dočkat, až si ho přečtu. Takové složitě nalezené knihy pak čtu s jistou pokorou...

11. Darovala jsi někdy knihu ze zvláštního důvodu někomu speciálnímu?

Často daruji knihy zcela spontánně, prostě se zprčím a bez uvážení dám knihu někomu, kdo si toho mnohdy ani tolik neváží, nebo s ním zakrátko zcela ztratím kontakt. Ale nikdy si to nevyčítám ani toho nelituji. Knihy by měly být prostředkem ke spojování lidí. A myšlenka, že si na mě obdarovaný při čtení knihy třeba jen letmo vzpomene, mi připadá velice milá...

12. Kterou knihu jsi s sebou vzala na nejvíc míst?

Prakticky každá kniha se mnou někam cestuje, neboť si s sebou vždycky nosím tu, co mám rozečtenou. Ale na nejvíce místech se mnou pravděpodobně byla Jana Eyrová - a není divu, protože je mi inspirací na každém kroku...

13. Nějaká hrozná kniha ze školy, která se ukázala být dobrou o několik let později?

Pamatuji si, že když jsem k maturitě četla Na větrné hůrce od Emily Brontë, neměla jsem tu knihu příliš v lásce. Viděla jsem jen to, co bylo hned na povrchu. Zdála se mi tak ponurá a  depresivní, teprve později jsem v ní dokázala najít zalíbení a vyčíst mezi řádky její romantickou a něžnou část, která vyplouvá na povrch až po hlubším prozkoumání. Právě tohle se mi na ní nyní líbí. Příběh, který vypráví je jako zamračený člověk, jehož krásu je třeba objevit...

14. Jmenuj nejdivnější věc, jakou jsi našla v knize.

Mrtvý pavouk. Mrtvá moucha. Mrtvý komár. A další mrtvý hmyz. Tyhle nálezy zapříčinily můj ne tak docela mírný odpor ke knihám z veřejných knihoven...

15. Použitá nebo úplně nová kniha?

Knihy z knihoven čtenářům nepatří a snad proto se k nim mnohdy chovají tak ohavně, ovšem s knihami z antikvariátů je to docela jiné. To jsou knihy, které kdysi někomu patřily a proto se k nim choval uctivě. A takové knihy z druhé ruky já miluji - vypráví příběhy za příběhy a mají ducha. Ovšem i ty nové, které si člověk musí teprve ochočit a udělat z nich své, mám taky moc ráda...

16. Viděla jsi někdy film, který se ti líbil víc než kniha?

Jíst, meditovat, milovat. Tahle kniha se mi opravdu nelíbila a dokonce jsem ji ani nedočetla, avšak film, ve kterém hlavní hrdinku ztvárnila moje oblíbená Julia Roberts, je naprosto skvělý a dokonale jsem si ho užila. Je také zářným důkazem toho, že film a kniha povětšinou vypráví dva docela odlišné příběhy, i když se třeba jeden od druhého odráží...