Inspirativní hrdinky #1| Jane Eyre

Pro první příspěvek do projektu Inspirativní hrdinky jsem si nemohla vybrat nikoho jiného než Janu Eyrovou. Protože právě ona mě ze všech knižních hrdinek ovlivnila vůbec nejvíce...

Žiji v knize od Charlotte Brontë víc než kdekoli jinde. Miluji na ní úplně všechno - prostředí, do kterého je děj příběhu zasazen; dobu, v níž se odehrává; postavy, o nichž vypráví... A přestože jsem hluboce zamilovaná do pana Rochestera, je to právě postava Jany Eyrové, která z této knihy dělá jednu z mých nejmilejších. Ch. Brontë jako by jejím prostřednictvím vyjádřila úplně všechno, co se kdy odehrávalo v mém nitru. A nejen proto ji musím oslavovat...

“Even for me life had its gleams of sunshine.”

Jana Eyrová měla nesmírně těžké dětství. A pokud existuje něco, co z celého srdce nenávidím, je to nespravedlnost. Tolik jsem s ní v jejích začátcích soucítila, ale o to více jsem si jí také vážila za to, že svůj úděl dokázala tak obdivuhodně hrdě snášet. Myslím, že bych v její kůži nedokázala být tak silná. Avšak zároveň vím, že člověk musí umět odpouštět, chce-li jít dál a pokojně žít. A Jana Eyrová odpustila i ty největší hříchy a křivdy, které na ní její rodina páchala. Sama si nejsem jistá, zda bych to také dokázala, ale právě tím, že ona ano, si mě získala.

V některých věcech jsme si podobné, ale v jiných bych si jen ze srdce přála být jako ona. Máme společné to, že se nezamilujeme hned na první pohled. Láska v nás roste postupně, ale pak milujeme celou svou bytostí a nedokážeme se odmilovat, ani když zjistíme, že náš vyvolený muž je ženatý s jinou. A náš cit je tak silný, že se na něj pro to ani nedovedeme zlobit. V hloubi duše však nesmírně trpíme. Jana Eyrová se rozhodla odejít, a to i přes jeho naléhání, aby zůstala. V tomhle bodě se nejspíš rozcházíme. Obdivuji ji za to, že jej dokázala opustit, aby se osvobodila. Myslím si však, že já bych to nesvedla. Když jde o lásku, neumím jednat podle rozumu.

Nejsympatičtější je mi Jana Eyrová svojí klidnou povahou. Nepřízeň osudu ji naučila trpělivosti, mírnosti a pokoře. Tím, že je tak krotká, působí neuvěřitelně půvabně a vznešeně. V člověku tím vyvolává touhu poznat ji - ztišit se a poslechnout si její příběh. Jana Eyrová by nikdy nikomu neskočila do řeči, jak to mám občas ve zvyku já. I když má co říct, nechává si to pro sebe, čímž v ostatních vzbuzuje zvědavost a oni se pak sami zeptají na její názor. O to víc je tahle součást její osobnosti obdivuhodná, že uvnitř Jana překypuje vášní. Chtěla bych mít její sebeovládání. Ovšem ve skrývání pravých pocitů jsme si opět podobné.

“Flirting is a women's trade, one must keep in practice.”

Také se mi na ní zamlouvá to, že se nesnaží zalíbit. Dokáže člověku do očí popravdě říct, co si myslí, i kdyby si to nikdo jiný nedovolil. Zároveň však nikdy nepřekročí míru taktu. Ačkoli se snažím být také taková, většinou mi příliš záleží na názoru ostatních, dokonce i těch, kteří za to nestojí. Zabředávám do závistivých poznámek falešných lidí a zbytečně s nimi ztrácím čas, místo abych se nad nimi povznesla. Jana Eyrová je odvážná a bojovná. Dovede ovšem poznat, kde je její místo. Nedělá ze sebe nic víc, čímž dokazuje všechny své ctnosti a právě proto ji také mají všichni dobří lidé tak rádi. Je sebevědomá, ale přitom stojí nohama na zemi. A její srdce je laskavé a milující, přestože ji život vystavuje těm nejtěžším zkouškám. Přála bych si mí alespoň z poloviny tak ctnostný charakter jako ona.

Občas bývám mrzutá, když prší a musím lem své sukně vláčet po špinavých chodnících věčně rozkopaného města, v němž žiji. Pak si ale vždycky vzpomenu na Janu Eyrovou, která hrdě nosila své dva páry soukenných šatů i v té největší nepřízni počasí a odhodlaně kráčela po zarostlých stezkách. V jejím podání se mi zdá vláčení sukní v bahně jako dokonale romantický úděl ženy. Jana Eyrová je bezpochyby ta nejobdivuhodnější literární hrdinka, o které jsem měla tu čest číst. Inspirovala mě v mnoha směrech a myslím, že ze mě dělá o mnoho lepšího člověka, neboť právě s myšlenkou na ni si dokážu přestat stěžovat a naučit se být trpělivá a smířlivá.

Některé hrdinky mohu mít sebevíc ráda, ale přesto vím, že by v dnešní době neobstály. Jana Eyrová by však mohla žít dnes stejně tak dobře jako v osmnáctém století. Ve svých úvahách a chováním je velice moderní, a právě proto si ji dnes mohu brát za vzor. Nejedná se o žádný zastaralý ideál, Jana Eyrová je jednou z nejvíce skutečných hrdinek, kterým dal inkoust život. Charlotte Brotë napsala knihu, ze které se stal můj štít a talisman. Je to ta kniha, kterou bych si za každých okolností vybrala k opakovanému čtení a kterou bych nosila vždy při sobě jako cenné osobní bohatství... 

“Life appears to me too short to be spent in nursing animosity or registering wrongs.”