CATHERINE
Původní název: Catherine
Autor: April Lindner
Autor: April Lindner
Překladatel:
Ivana
Nuhlíčková
Nakladatel:
Ikar
Rok
vydání: 2013
Počet
stran: 304
Vazba:
vázaná
Chelsea žila do svých
sedmnácti let pouze s otcem. Její maminka za neobjasněných okolností
zmizela, když jí byly teprve tři roky. Jednoho dne však objeví dopis psaný
jejím rukopisem, odeslaný z New Yorku.
Poháněna touhou zjistit
pravdu o své matce, rozhodne se Chelsea na vlastní pěst vyrazit do velkého
města a udělat, co její srdce žádá. A tak se po odchodu jejího otce do práce,
vypaří z domu, aniž by komukoli řekla, kam má namířeno.
Když stane před obrovskou
černou budovou, nad jejímž vchodem se skví nápis The Underground, začíná o svém
rozhodnutí pochybovat, ale už je pozdě vzít jej zpět. Odhodlá se a zazvoní na
dveře, které se nachází z druhé strany rockového klubu.
Aniž by to tušila,
dostane se tak do domu, v němž kdysi žila její matka. A aniž by to věděla,
seznámí se se zahořklým Hencem, který býval její životní láskou.
„Měla jsem pocit, jako bych se narodila přesně pro tu chvíli. Můj život se otevřel jako květ krokusu, když začne vykukovat ze sněhu právě v okamžiku, kdy už by se zima nedala vydržet ani minutu."
Na tuhle knihu jsem se
těšila od prvního okamžiku, kdy jsem se dozvěděla, že má vyjít. Vždycky jsem
milovala sestry Brontëovy a jejich romány, ale od doby, co jsem si přečetla Jane, se mou oblíbenou autorkou stala
také April Lindnerová. Její příběhy si opravdu užívám; líbí se mi, že ačkoli je
hlavní dějová linie inspirována klasickými romány, postavy, prostředí i příběh
jako takový, je čistě její. Je originální, přitažlivý a svým způsobem ponurý,
temný a záhadný, podobně jako je tomu v románech Jana Eyrová a Na větrné hůrce.
Když jsem začínala
číst, byla jsem ve velkém očekávání, ale hned po přečtení prvních stránek se mi
na rtech rozlil úsměv, a já jsem si byla naprosto jistá, že si tuhle knihu
užiju. Z knihy Jane jsem věděla,
že autorka přesně dodrží konec klasického příběhu, takže jsem se po celou dobu
čtení Catherine obávala, jak to s hrdiny
dopadne. Už je to dlouho, co jsem Na
větrné hůrce četla a nemohla jsem si na konec vzpomenout; pamatovala jsem
si jen, že byl smutný, ale nesl i kousek naděje.
Kdo četl některé z děl
sester Brontëových, jistě ví, jak jsou půvabná. Ale je tu něco, čím si mě April
Lindnerová v knize Catherine získala
snad ještě víc, než Emily Brönte. A sice to, že mě přiměla zamilovat se do
jejích hrdinů. Zatímco při čtení Na
větrné hůrce jsem obdivovala především krásu a jedinečnost autorčiných slov,
při čtení Catherine jsem prožívala
každou radost i smutek postav společně s nimi. Proto jsem se tak děsila
toho, co mě čeká na poslední stránce.
Kniha je psaná z pohledu
Chelsea i Catherine, takže se vlastně odehrává v přítomnosti i minulosti,
díky čemuž má čtenář možnost postupně odkrývat tajemství, jimiž je matka
Chelsea opředena, být při tom, jak vznikala epická láska mezi ní a Hencem, ale
zároveň vidět, jak svůj život vede její dcera o mnoho let později, a být u
toho, když se sama zamiluje. Autorka zkrátka ví, jak pohladit dívčí duši a
zahřát ji u srdce, ale i jak ji rozplakat. Jsem přesvědčená o tom, že knihy od
sester Brontëových nejsou pouze ženskými romány, rozhodně by je měli číst i muži
a dokonce mám za to, že je osloví. U knih April Lindnerové netvrdím, že jsou to
knihy i pro kluky, ale tím se nestávají o nic méně krásnými. Právě naopak, my holky
si je můžeme do sytosti užít – rozplývat se v okamžicích velké lásky,
plakat nad krutostí osudu a od začátku do konce svým hrdinům držet pěsti.
April Lindnerová píše
každou větu s patrnou láskou k dílům sester Brontëových a svým dílem
jim vzdává neuvěřitelně krásný hold. Její knihy jsou doslova oslavou
yorkshirských spisovatelek s tragickými osudy.
Velmi se těším, s čím
autorka přijde příště, možná to bude moderní převyprávění díla o trochu méně
známé Anne Brontë, ale dost možná to bude něco z úplně jiného soudku –
třeba se autorka odhodlá napsat něco zcela svého. Ať tak či tak, já vím, že mě
nezklame ničím, a její knihy si vždycky s velkou radostí přečtu.
Hodnocení:
5/5
Hmm tak teď si mě teda nakopla, abych si jí pak taky někde sehnala. Jane se mi líbila a Catherine sice zní dost šíleně, ale mohlo by to být taky fajn :)
ReplyDeleteSkvělá recenze! :-) Opravdu jsi mě navnadila, Jane se mi líbila a Catherine zní docela, no řekněme zajímavě :-D Už se těším, snad si knihu brzy přečtu. :-)
ReplyDeleteNáádherná recenze :) Určitě si Catherine přečtu, i když mi bude trvat, než se k ní přes hory ostatních knih prokoušu :D
ReplyDeleteNádherná recenze! Knížku mám doma a moc se na ni těším :)
ReplyDeleteZ velké části mám na knihu stejný názor jako ty. :) Mně se její knihy také líbí o něco více, než originály. Jsou mi bližší a lépe se s postavami sžiju. A jak jsi psala, že Na větrné hůrce jsi obdivovala především slova, která autorka volila, a u Catherine jsi vše prožívala, přesně tak jsem to měla i já. A to na tom miluju. Člověk, který si čtení nechává otrávit tím, že se kniha nedrží striktně předlohy, přichází o hodně. :)
ReplyDeletePS: Hledala jsem tvou recenzi na Hlavou v oblacích (pejru). Jsem jen slepá a nemohla ji najít, nebo jsi ji opravdu nepsala? :) Na sraze jsi říkala, že tě kniha zklamala, tak bych ráda věděla, co přesně se ti nelíbilo. :)