Thrillers

Zrádný anděl

Autor: Ulrike Bliefert
Překladatel: Michaela Škultéty
Nakladatel: FRAGMENT
Rok vydání: 2013
Počet stran: 184
Vazba: brožovaná

Leonie odjíždí se svou rodinou a kamarádkou Maike na prázdniny do hor, kde se mají věnovat svému koníčku - horolezectví a bezstarostně si užívat léta. Ovšem mračna se objeví hned po příjezdu, když se rodina dozví, že slečna na hlídání, která se vždy starala o dvouletého bratříčka Leonie, už zde nepracuje. Vzápětí se však objeví zvláštní - Maike by řekla divná nebo podezřelá - dívka Sonja, která se o Nicka postará. 

Všechno se zdá být skvělé. Nick si Sonju oblíbil a zdá se, že i ona ho má ráda, jako by byl její vlastní. Leonie a Maike si tedy mohou bezstarostně užívat prázdnin a rodiče v poklidu relaxovat. Dokud se ovšem nestane něco hrozného, co navždy změní Leoniin život. Ani Maike to nebude mít jednoduché a kamarádství dívek bude podrobeno velké zkoušce. To ale není to nejhorší. Kdy si Leonie uvědomí, že si na prsou hřeje hada? Nebude už pozdě odvrátit další neštěstí?

Bohužel mě tento příběh příliš neoslovil. Nápad to byl docela zajímavý a dal by se hezky zpracovat, ale v tomto případě mě autorčino pojetí spíše zklamalo. Kniha na mě působila, jako by byla psána ve spěchu a autorka ze zbrklosti napáchala spoustu chyb. Děj na mě mnohdy působil nepříliš realisticky a chování postav se mi občas zdálo velmi nepravděpodobné. Později jsem si uvědomila, že nepatřím k cílové skupině čtenářů. Kniha by se mi možná líbila, kdyby mi bylo patnáct a já hlouběji nepřemýšlela o souvislostech ani příběhu samotném a nevšímala si, jakým stylem je kniha psaná.  Pak bych příběh přijala takový, jaký je a možná bych jej měla i ráda, ale takto jsem ho vnímala jako odbytý. Způsob vyprávění, jenž autorka zvolila, byl poněkud nešťastný, protože celý příběh v jistém smyslu podrážel. Kniha byla navíc velmi uspěchaná. Autorka skákala od jedné události ke druhé, aniž by měl čtenář možnost pochytit a vstřebat, co se právě stalo. Od určitého okamžiku byl navíc děj zcela předvídatelný a čtení mě pak v podstatě přestalo bavit.

Vezmu-li to kolem a kolem, nebylo to úplně nejhorší. To rozhodně ne. V knize by se našlo pár světlých okamžiků - stránek, ale její čtení si pravděpodobně v budoucnu už nezopakuji, neboť pro opakované čtení je třeba, aby měla kniha něco navíc, a i když mě to mrzí, musím říct, že přesně to téhle chybělo...

Hodnocení: 3/5 

Výkřik do tmy

Autor: Manuela Martini
Překladatel: Michaela Škultéty
Nakladatel: FRAGMENT
Rok vydání: 2013
Počet stran: 208
Vazba: brožovaná

Franziska před rokem zažila něco, co jí navždy změnilo život, otřáslo důvěrou v sebe sama a způsobilo, že se na ni lidé začali dívat skrz prsty.

"Tohle tedy byla cena za to, že jsem se s nimi chtěla spřátelit, stát se součástí jejich života, který mi připadal o tolik velkolepější než ten můj."

Je tu však ještě něco, co jí nedovoluje spát víc než skutečnost, že zabila člověka - přesněji kluka, do kterého byla zamilovaná - a sice, že si na tento okamžik svého života, který už zničil všechno, na čem jí kdy záleželo, vůbec nevzpomíná...

"Lidé prostě mizí. Odejdou z domu a už se nikdy nevrátí. Nastoupí do letadla, do vlaku nebo do autobusu a začnou někde jinde nový život. Anebo s ním skoncují..." 

Proto teď Franziska sedí ve vlaku a je na cestě do Kindingu - místa činu. Chce konečně zjistit pravdu, rozvzpomenout se, pochopit, co a proč se stalo...

"Právě se stalo něco nádherného, velkolepého. Vesmír nás všechny držel ve své náruči, připadala jsem si... nesmrtelná."

Po předešlé knize jsem se na tuto příliš netěšila, ale hned po prvních stránkách jsem změnila názor a byla jsem čím dál více překvapená. Tento příběh měl v sobě neuvěřitelný kus napětí, řekla bych dokonce náboj, a při čtení mě několikrát přímo zamrazilo. Děj byl velmi dobře vystavěn a já jsem ani jednou nepocítila pochybnosti o tom, jak se to všechno mohlo stát. Rozuzlení mi nepřišlo přitažené za vlasy, jak to občas u detektivek nebo thrillerů bývá. A přitom jsem až do samého konce opravdu netušila, jak to tedy vlastně bylo. Stále se objevovaly nové nejasnosti a já nevěděla, k čemu a hlavně komu se přiklonit. Autorka mě stále držela v nejistotě a příběh se všemi postavami, které vytvořila, mě k sobě poutal tak silně, že jsem se vůbec nemohla odtrhnout. Celá kniha na mě působila neuvěřitelně bolestně - je přece tolik smutné, pokud se někdo zná natolik špatně, aby o sobě byl schopen pochybovat ve věci vraždy. S hlavní hrdinkou jsem opravdu soucítila a bylo mi jí hrozně líto. Což autorce připisuji na pomyslný seznam kladů, protože jsem nejen příběhu, ale i jeho osobnostem skutečně uvěřila. Byli jako živé. Čímž se všechno stávalo ještě děsivější.

Jak už jsem psala, do této knihy jsem určitě nešla s příliš velkým očekáváním, ale o to víc si cením, že mě autorka svým příběhem a stylem vyprávění dokázala přesvědčit. Kniha se mi líbila natolik, že jsem ji zařadila mezi nejlepší knihy, které jsem v tomto roce zatím přečetla. A pokud budu mít někdy příležitost přečíst si od autorky ještě něco, nebudu váhat. A vy byste taky neměli, pokud přemýšlíte, zda se do této knihy pustit. Určitě ano. Jak se říká sto lidí, sto chutí, ale já opravdu věřím, že nebudete litovat. Samozřejmě se autorka mohla více rozepsat a objasnit ještě pár skutečností, které zůstaly nedořešené, ale mám za to, že i díky tomu je kniha zajímavá. Dodává jí to jakýsi šmrnc tajemství. A konec byl prosto dokonalý; ačkoli jsem toužila po něčem optimističtějším, právě na něm nakonec spočívá celé moje nadšení. Je přesně takový jako kniha sama, a o to realističtěji působí jako celek. Prostě skvělé. Takže seznam záporů zůstává prázdným a já vám tuto knihu ze srdce doporučuji. Jsem moc ráda, že mě neminula a mnohokrát děkuji nakladatelství FRAGMENT, které mi poskytlo recenzní výtisk, že jsem si ji mohla přečíst...

Hodnocení: 5/5